Kaple Sv. Jana Nepomuckého

Holašovická návesní kaple, zasvěcená sv. Janu Nepomuckému, se nachází v severní části návsi. Jde o jednu z mála drobných sakrálních staveb, u kterých známe kromě doby i okolnosti jejího vzniku. Autentický nápis o založení kaple se zachoval dodnes - je na kamenné desce, zazděné v zadní stěně při podlaze vlevo do oltářní menzy.

Zakladateli kaple byli bratři Bartoloměj a Josef Pimiskornové, kteří byli místními rodáky. V době založení byl mladší z nich, Josef, měšťanem v pražském Novém Městě, kde se živil jako obchodník s pivem. Starší Bartoloměj vstoupil roku 1709 do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě a po vysvěcení na kněze sloužil jako farář v několika farnostech, včetně strýčické, ke které Holašovice patřily až do roku 1784. Kapli nechali oba bratři vystavět na své náklady, opatřili pro ni oltářní obraz zasvěcený Svaté Rodině a do věžičky pověsili malý zvonek. Podmínkou ale bylo, že se o ni bude starat holašovická obec, což bylo stvrzeno 31. října 1755 v prohlášení, které podepsali všichni holašovičtí hospodáři a dosvědčil zábořský rychtář a strýčický učitel. Tento datum a iniciály donátorů jsou zaznamenány na oltářním obrazu společně s jejich vyobrazením.

Kaple je svým architektonickým řešením velmi zajímavá. Době jejího vzniku, tedy po polovině 18. století, odpovídá pouze klenba - stlačená valená s dvojicí styčných trojbokých výsečí - jediná tohoto druhu v obci. Další datovatelné stavební prvky na objektu jsou sice barokní, ve vesnickém prostředí se však užívaly až výrazně později, v první polovině 19. století. Jde např. o odsazené zaoblení nároží, fabionovou římsu a zejména styl štítu, který se stal symbolem přestaveb holašovických usedlostí, ale až v době kolem poloviny 19. století. Nezvyklé je i hladké provedení štítu bez lemu a další výzdoby. Naopak, na propojení stavby s mladšími regionálními vesnickými stavebními zvyklostmi, poukazuje vstupní portál, obrácený svou nikou opačně než obvykle, tedy směrem ven. Takto obrácené vstupy se používaly ve vesnickém prostředí v situacích, kdy byla nutné ochrana jak dveří, tak odemykajícího člověka, před povětrnostními podmínkami. Uplatňovaly se tak jako vstupní branky do dvorů a zejména jako vstupy do sýpek.

Na návsi před kaplí stojí kříž s litinovým tělem Krista, vysvěcený roku 1935. Tento kříž je na tomto místě minimálně třetí, jak dokládá zápis z pamětní knihy čakovské fary - ta zmiňuje stavbu nového dřevěného kříže v roce 1879 jako náhradu kříže staršího.

Další křížek pak nalezneme při rozcestí od návsi k Nové Vsi. Pamětní kniha čakovské fary uvádí jeho zřízení roku 1876 Jakubem Stropkem, sedlákem z usedlosti č. 5, který se zavázal, že držitelé této usedlosti budou o křížek navždy pečovat a udržovat jej v řádném stavu. Křížek s tělem Krista je litinový, upevněný do štíhlého kvadratického podstavce z tesané žuly, který je tvarově členěný na sokl, dřík a římsovou hlavici.