O NÁS

Holašovice leží 15 km západně od Českých Budějovic a necelých 30 km severně od Českého Krumlova, u severního okraje CHKO Blanský les, v blízkosti rozsáhlých lesů pokrývajících nedaleké vrchy Skalka, Švehlán, Vysoká a Kluk. Typická jihočeská vesnička je součástí obce Jankov.

Půdorys vesnice se do dnešní doby dochoval ve svém středověkém tvaru. Stejně tak jednotlivá stavení, soustředěná kolem prostorné návsi, stojí dosud v nezměněné podobě, od druhé poloviny 19. století. Historické jádro zůstalo ušetřeno přestaveb a adaptací, které v posledních desetiletích změnily ráz mnoha vesnic k nepoznání.

Holašovice byly zapsány na seznam památek UNESCO díky architektuře, která se nazývá selské nebo jihočeské baroko a je typická pro řadu jihočeských vesnic. Jde o typ venkovské architektury, založené na uplatnění barokních, rokokových a klasicistních stavitelských prvků v prostředí vesnice.

Selské baroko je nedomyslitelně spojené s jihočeským venkovem. Nikde jinde není pohromadě tak veliké množství malebných a bohatě zdobených štítů jako právě tady. Oblastí, kde jsou štíty nejhonosněji zastoupeny jsou Blata. Jde o rozsáhlé území od centrální části jižních Čech, které se rozprostírá severně od Českých Budějovic. Na západě zasahuje po Netolicko, jeho východní hranice sahá až za řeku Lužnici, ke Kardašově Řečici. Vzhledem k územní velikosti se nemůže jednat o jednotné území - rozdíly byly v historickém vývoji, v kvalitě půdy, ale také v národnostním složení.

Vznik vesnice se datuje do první poloviny 13. století, kdy byla oblast jižních Čech osidlována v rámci kolonizace pohraničí. První písemná zmínka pochází z roku 1292, kdy král Václav II. věnoval Holašovice klášteru ve Vyšším Brodě, s kterým zůstaly úzce spjaty až do poloviny 19. století. Původní obyvatelstvo bylo české národnosti. To se ale změnilo po morová epidemii, která zasáhla celé jižní Čechy mezi lety 1520 až 1521  a která téměř celou vesnici vyhladila. Holašovice byly znovu dosídleny poddanými vyšebrodského kláštera, ti byli ale převážně německé národnosti. Většina německy mluvících obyvatel zde žila až do konce druhé světové války. Vzhledem k tomu, že byly součástí německé říše, došlo po jejím skončení k odsunu všech německých obyvatel a vesnice zůstala skoro prázdná.

Více o historii se dozvíte zde.

Tyto dvě nešťastné události - morová epidemie a odsun obyvatel - paradoxně napomohly k tomu, že se Holašovice zachovaly do dnešní podoby. Budovy se nebouraly, ale ani nové nebudovaly, obyvatelé pouze udržovaly ty objekty, které už statky tvořily.

Snaha o plošnou památkovou péči zde probíhá zhruba od roku 1958, kdy vstoupil platnost Zákon o kulturních památkách. V roce 1995 pak byly Holašovice z nařízení vlády prohlášeny za Vesnickou památkovou rezervaci a v prosinci 1998 pak došlo k zápisu na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V současnosti je chráněno 23 zemědělských usedlostí, které tvoří více než 120 budov.

Více o památkové péči se dozvíte zde.