Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Současná památková péče

Letecký snímekHolašovice byly zaspány na seznam přírodního a kulturního dědictví pro své mimořádné architektonické a urbanistické hodnoty. Představují unikátní dochovaný soubor hospodářských usedlostí, které byly stavebně a výtvarně upraveny v průběhu 19. století do specifické podoby tzv. selského baroka, díky čemuž jsou dnes  tyto objekty předmětem památkové péče.
Unikátní je dosud neporušená forma půdorysného řešení, parcelace i struktura zástavby, která je příkladem vesnického urbanismu z období vrcholné fáze středověké kolonizace.
 

Selské baroko

Tento architektonický styl vznikl mezi lety 1840 až 1880. Přesto, že vychází z barokní a klasicistní architektury, jde o samostatný sloh. Prvky těchto stylů používá, jako většina lidových umění, ve zcela nových, specifických a z hlediska čistoty původního slohu vlastně chybných kombinacích. Z těchto slohů přebírá hlavně ornamentální prvky, např. volutu.Zdobený štít statku čp. 3

 
Selské baroko je výsledkem tehdejšího prosperujícího zemědělství. Ekonomický rozkvět české vesnice způsobený hospodářskými a zemědělskými reformami vyvolal přestavby mnoha vesnických usedlostí a do tehdy již téměř zděných Holašovic přinesl přestavby dřevěných stodol, rozšiřování obytných i hospodářských prostor a obecně potřebu reprezentace bohatnoucího a emancipujícího selského stavu. Právě poslední, z jmenovaných  aspektů, byl rozhodujícím impulzem procesu, který vyústil ve vznik tohoto jedinečného fenoménu známého právě jako selské baroko.
 
Zedníci kopírují na selských stavbách prvky, které znali z měst, kostelů a panských statků, a to jak barokních, tak klasicistních. Vzhledem k tomu, že zedníci ve své době nebyli anonymní, ale byli dobře známí (někde dodnes), nešlo o „lidovou“ tvorbu v pravém slova smyslu. Jde tedy vlastně o obohacení církevní, městské a panské architektury o lidovou ornamentiku a estetiku, což je uplatňováno hlavně při dekorativní výzdobě a to nejen na štítových průčelí, brankách a dalších exponovaných částech.
 
Půvab lidovosti je často dosažen i jistou naivitou. Časté je nepochopení původní symboliky a jejího využití jako výzdobného prvku. Příkladem je kaplička na rozcestí v Holašovicích – na klasicistních stavbách pilastry předstírají, že jsou sloupy a nesou štít – tympanon; v lidové architektuře nedosahují až k němu a štít jakoby visí ve vzduchu. Dalším příkladem jsou voluty – původně nosné prvek štítu se někdy zalamují do vnitřní plochy štítu a tuto funkci pak ztrácejí.
 
V prvním čtvrtletí 19. st. došlo k napodobování prvních staveb tohoto stylu a tím k uvolnění vazby na konkrétní barokní stavby.
 
Zároveň je období architektury selského baroka obdobím, kdy docházelo k největší výstavbě křížů, soch, kapliček a božích muk, které stavěli sedláci na svých pozemcích a na své náklady, jako kompenzaci poutí a procesí, které byly zakázány Josefem II. v roce 1784.
 
Současná památková péče

UNESCOSnaha o plošnou památkovou ochranu zde probíhá zhruba od roku 1958, kdy vstoupil v platnost Zákon o kulturních památkách. Tyto snahy nebyly zpočátku příliš úspěšné, teprv politická, společenská a ekonomická transformace po roce 1989 přinesla změny i do této oblasti. V roce 1995 došlo na základě nařízení vlády k prohlášení Holašovic za vesnickou památkovou rezervaci. V této době také započaly přípravné akce směřující k zapsání na List světového, přírodního a kulturního dědictví UNESCO. To se úspěšně podařilo 5. prosince 1998 v japonském Kjótu.

 
Od tohoto zápisu byla realizovaná celá řada stavebních rekonstrukcí, které se pozitivně odrazily na současném vzhledu obce. Mnoha památkám byla navrácena jejich historická podoba, některé byly zachráněny před zánikem. Po roce 1998 tedy došlo k postupnému obnovování historické zástavby - šlo v první řadě o opravy střech, na ty navázala postupná rehabilitace návesních průčelí, která spočívala v opravě poškozených omítek a v nanesení nových povrchových vápenných nátěrů.  Proměnou prošla náves – tato rozsáhlá plocha byla kultivována, byly revitalizovány dřeviny, transformací prošla požární nádrž, která se proměnila v návesní rybníček. Více pozornosti je věnováno údržbě veřejného prostranství a zeleni. Kromě rybníčku na návsi byl obnoven také nedaleký rybník Nekysel na jihozápadním okraji obce.
 
Celkovou obnovou prošla také návesní kaple sv. Jana Nepomuckého, i dvě malé výklenkové kapličky. Za příklad zdařilé rekonstrukce lze považovat obnovu čeledníku ve dvoře usedlostiVodní vahadlová pumpa u čp. 1 čp. 19 do původní podoby podle dochované historické dokumentace a komplexní oprava prasečího chlívku s kurníkem před usedlostí čp. 11, který je svým provedením pozoruhodný.
Ojedinělá je také obnova 8 pístových vahadlových vodních pump na jejich původní místa v prostoru návsi.
 
S rozvojem cestovního ruchu také souvisí rozšiřování nabídky v oblasti služeb. Došlo např. k celkové opravě hostince čp. 18 a vzniku další sezónní stylové hospody v sýpce čp. 3, bylo zřízeno infocentrum s odstavným parkovištěm a   soukromé zemědělské muzeum v čp. 6, keramická dílna v čp. 26. Také došlo k rozšíření nabídky ubytování v soukromí.
 
V současnosti je chráněno 23 usedlostí, které dohromady čítají více než 120 budov. Tento akt pochopitelně přinesl změny do života holašovických obyvatel. Kromě prvotních pocitů nejistoty a obav, také pocity hrdosti a zvýšeného zájmu o hodnoty a historii – důkazem je  vznik občanského sdružení Selské baroko Holašovic (v roce 1999), které je tvořeno výhradně obyvateli Holašovic a jehož hlavním cílem je, kromě ochrany památek, zachování a rozvoj staročeských vesnických tradic.
Hranice památkové péče
Téměř 90 % objektů v obydlené části obce má historickou památkovou hodnotu. Nejstaršími dochovanými objekty sou dva pozdně středověké špýchary – při opravě fasády špýcharu statku čp. 15 byla odkryta původní sgrafita, datovaná do konce 16. století. Zhruba 40 % zástavby je datováno před rok 1827, dalších 40 % je datováno mezi roky 1828 až 1871, dalších 15 % budov vzniklo v letech 1871 až 1820. Zbylých 5 % zástavby je novodobého původu.
 
Převážná většina je nyní využívána k trvalému bydlení a tato struktura má být nadále zachována, protože hlavním cílem památkové péče totiž není vytvoření skanzenu, v němž by bylo rekonstruováno prostředí vesnice z 19. století, ale zachování živé vesnice. Právě proto je také podporována nová výstavba, pozemky k této výstavbě jsou ale vybírány výhradně mimo historické chráněné jádro.Nové zastavitelné plochy by měly zajistit hlavně funkci byldení.  

 

Další informace a zajímavosti o lidové architektuře nalznete např. na webových stránkách Lidové stavby