|
 Nevelká
osada Holašovice leží v půvabné krajině jižních Čech nedaleko Českých Budějovic
v Šumavském podhůří na jihovýchodních svazích Blanského lesa klesajícího
do Českobudějovické rybniční pánve. Geograficky tato pohoří přísluší k
České vysočině, vyplňující část reliéfu České republiky, která je součástí
rozsáhlé západoevropské platformy vzniklé hercynským vrásněním v prahorách,
na rozdíl od mladého třetihorního pohoří Karpat, jež svými výběžky okrajově
zasahuje na východě Moravy na naše území.
Pokud chceme charakterizovat současný obraz, památkové hodnoty a autenticitu
Holašovic, je třeba podniknout kratší exkurz objasňující historické souvislosti
jejich vzniku, architektonického i urbanistického vývoje a připomenout
nejdůležitější vnější vlivy působící při procesu formování stavební podoby
a struktury tohoto sídla. Hned zpočátku je nutno předeslat, že území dnešní
České republiky bylo již od pravěku díky své poloze specifickým teritoriem,
kde se různé etnické skupiny a kultury nejen střídaly a procházely, ale
většinou také střetávaly, ovlivňovaly a mísily. Přesvědčivým a podnes patrným
důkazem tohoto faktu je také vesnická architektura, uchovávající ve svých
reziduálních projevech pradávné, mnohdy ještě pravěké stavební tradice.
Představíme-li si na mapě Evropy rozložení základních stavebních technik
(roubená, hrázděná, hliněná, kamenná, zděná), kryjících se zpravidla s
oblastmi hlavních evropských kultur, zjistíme, že jejich hranice protínají
nebo alespoň částečně zasahují teritorium Čech a Moravy a vytvářejí zde
překryvy a styčná pásma.
Jižní část Čech, včetně oblasti v okolí Holašovic, byla řídce osídlena
již od neolitu. S příchodem Slovanů v 6. století se zdejší osídlení pozvolna
rozšiřuje, avšak vzhledem k nepříliš vhodným podmínkám pro zemědělské využití
(relativně značná nadmořská výška převážně nad 400 m n.m., rozlehlé močály
a mokřiny) zůstává toto území po období formování a stabilizace českého
státu až do 12. století hlubokým hraničním hvozdem souvisleji obydleným
pouze kolem význačných obchodních cest a několika správních center. Teprve
století 13. a 14. přináší svými hospodářskými reformami, intenzivnějším
zakládáním měst, fundační činností klášterů a zejména mohutnou vlnou středověké
vnitřní a posléze vnější, německé kolonizace radikálnější změny projevující
se též postupným vyplněním a kultivací jihočeského prostoru. Výraznou proměnu
prodělala jihočeská krajina ještě koncem 15. a obzvláště v 16. století
v souvislosti s podnikatelskou rybnikářskou činností význačného šlechtického
rodu Rožmberků.
Plodem středověké vnitřní kolonizace okrajových a méně úrodných částí Čech
je také osada Holašovice, která vznikla patrně v průběhu 1. poloviny 13. století,
i když první zmínka o ní se objevuje až v roce 1292 v listině krále Václava
II., který Holašovice spolu s několika dalšími vesnicemi daroval cisterciáckému
klášteru ve Vyšším Brodě, v jehož majetku zůstávají až do roku 1848. Jedná
se o typický kolonizační útvar založený na pravidelném půdorysu, s hloubkově
orientovanými usedlostmi směřujícími štítovým průčelím do mimořádně rozlehlé
návsi, jejíž rozměry 210x70 m předčí mnohá náměstí středověkých měst.
Pro zodpovězení otázky míry autenticity sídelního souboru Holašovic bude
pro přesnost i přehlednost vhodné oddělit popis geneze urbanistické struktury
osady a vlastní architektury včetně její výtvarné výzdoby.
Bez nadsázky můžeme říci, že půdorysné schéma a parcelace jednotlivých
usedlostí představuje unikátní a téměř čistý příklad velkorysé středověké
lokace z období vnitřní české kolonizační vlny první poloviny 13. století,
který shodou příznivých okolností unikl pozdějším zásahům, degradujícím
nezaměnitelné typické původní schéma historického jádra. Sídelní vývoj
vesnice, jak jej můžeme sledovat v archivních pramenech, vykazuje nevídanou
stabilitu – počet 17 usedlostí zde zůstává zachován od založení prakticky
až podnes. Nárůst popisných čísel v 18. a počátkem 20. století je způsoben
očíslováním již dříve existujících výměnků a výstavbou několika nevelkých
obecních domků, které však byly později zlikvidovány. Obec zůstala ušetřena
pro mnohé vesnice tak charakteristického zahušťování plochy návsi, proluk
a dalších volných ploch shluky drobných usedlostí sociálně slabších obyvatel
v období demografické konjunktury od konce 18. do počátku 20. století. K
určitému rozšíření zástavby dochází až v průběhu 20. století, ale těch několik
stavení či rodinných domků i zemědělský areál jsou situovány naštěstí na
severovýchodním a jižním okraji vesnice, mimo kompaktní středověký útvar.
Rozsáhlý prostor návsi zaznamenal jen nepatrné a dá se říci pozitivní proměny
– v 19. století zde byla do dnešní podoby přestavěna starší kovárna, na
severní straně vznikla roku 1755 barokní kaple sv. Jana Nepomuckého a před
ní roku 1935 kamenný kříž. Všechny tyto stavby tady mají ze stavebně historického
hlediska své opodstatněné místo a jednoznačně patří k inventáři a koloritu
klasické jihočeské vesnice. Celá náves je ze všech stran obklopena čtyřmi
frontami štítových průčelí pravidelně pravoúhle orientovaných usedlostí,
což prozrazuje promyšlenou organizaci a přípravu založení pro předem určený
počet osadníků. Rovněž rozsah parcel jednotlivých usedlostí se od středověku
nezměnil a jejich vývoj se odehrával na tomto konstantně vymezeném pozemku.
Jedná se o typický dispoziční model s charakteristickým racionálním rozmístěním
objektů podřízených zemědělskému provozu podél tří stran parcely. Také
tato forma trojstranného dvora, tvořená obytným domem s navazujícími chlévy,
paralelně umístěnou sýpkou a vzadu uzavřená příčně položenou stodolou,
zůstala u převažujícího počtu holašovických usedlostí v zásadě zachována,
samozřejmě doplněná dalšími hospodářskými stavbami vzniklými v souvislosti
s rozšiřováním a modernizací zemědělské výroby. Za souvislou hradbou stodol
pokračují pásy zahrad a sadů ukončené kamennými zídkami. Původní lánová
plužina navazující na parcely usedlostí se vzhledem k poválečné kolektivizaci
našeho zemědělství téměř nezachovala. Část pozemků navíc byla a dosud je
využívána jako pastviny, neboť poměrně značná nadmořská výška blížící se
500 m n.m. a klimatické podmínky vytvářejí předpoklady pro chov dobytka.
Je tedy nutno zopakovat, že Holašovice jsou z urbanistického pohledu zcela
ojediněle autenticky zachovalým a mimořádně hodnotným celkem, dokumentujícím
podobu středověkého kolonizačního vesnického sídla střední Evropy.
Architektonický obraz Holašovic je poněkud pestřejší a stavební podoba
jednotlivých usedlostí je výsledkem složitějšího postupného vývoje. Z mapových
podkladů tzv. stabilního katastru z r. 1827 lze vyčíst, že všechny usedlosti
v obci, kromě dřevěných stodol, byly již tehdy z kamenného zdiva. Nejedná
se o projev nedávné náhlé proměny, ale jde o důsledek historicky odlišného
sídelního a stavebního vývoje celé této oblasti jižních Čech ovlivněného
působením různých kultur a tradic, kde již od středověku převažují ve vesnickém
prostředí zděné stavby, zatímco ve většině ostatních regionů převládá až
do počátku 19. století zástavba roubená. Holašovice tedy vždy byly a dodnes
jsou vesnicí zděnou. Také základní trojdílná osnova obytného domu v pořadí
světnice – síň – komora nebo chlév má svůj původ ve středověku. Přestože
při postupných přestavbách a úpravách interiérů dochází k dělení místností
a vzniku nových obytných a skladových prostor je staré původní půdorysné
a konstrukční schéma stále zachováváno až do 20. století. Analogický přístup,
tedy respektování původních tradičních, konzervativním vesnickým prostředím
přijatých historických stavebních technologií či obdobně motivovanou a
houževnatě udržovanou setrvačnost v užívání vžitých postupů a materiálů,
lze snadno vysledovat i v architektonickém výraze, kompozici, proporcích
nebo dekorativních formách několika málo holašovických novostaveb konce
19. a počátku 20. století (ale samozřejmě i starších). Z typologického a
formálního hlediska jsou i tyto stavby plně autentické.
Ekonomický rozkvět české vesnice 19. století vyvolaný hospodářskými a politickými
reformami i dalšími podněty předznamenal nebývalou stavební konjunkturu
a přestavbu dosud převážně roubených venkovských usedlostí. V téměř úplně
zděných Holašovicích se tato stavební vlna projevila poněkud později, zhruba
v letech 1840-1885 přestavbou dosud dřevěných stodol, nutností rozšířit
stáje o nové překrásně zaklenuté prostory a obecněji pociťovanou potřebou
reprezentace bohatnoucího a emancipujícího se selského stavu. Právě tento
posledně jmenovaný popud byl rozhodujícím impulsem procesu, který zasáhl
většinu jihočeských vesnických sídel (ale nejen jich) a vyústil ve vznik
jedinečného fenoménu tzv. selského baroka, který nemá v Evropě obdoby.
U jeho zrodu stáli mimořádně nadaní místní zedničtí mistři poučení a seznámení
teoreticky i prakticky s městskou i šlechtickou architekturou, kteří tvůrčím
způsobem přebírali výrazové prostředky slohového tvarosloví od renesance
po klasicismus a obohacené o lidovou ornamentiku je neopakovatelným způsobem
uplatňovali při dekorativní výtvarné výzdobě a pojednání štítových průčelí,
bran a dalších vizuálně exponovaných částí staveb. Výsledkem těchto změn
byl zcela nový ojedinělý architektonický obraz většiny jihočeských vesnických
sídel i krajiny, vtiskující jim zvláštní podmanivé kouzlo a atmosféru.
Holašovice jsou nejreprezentativnějším a nejzachovalejším příkladem této
pozoruhodně vyspělé tradiční lidové stavební tvorby a jejich současná podoba
dokumentuje, bez rušivých momentů vzhled typické jihočeské obce z doby
kolem poloviny 19. století s výrazným geniem loci.
Smyslem tohoto materiálu nemá být stavebně historické hodnocení jednotlivých
usedlostí Holašovic, přesto se pokusme alespoň percentuálně vyjádřit přibližné
stáří a památkové hodnoty stavebního fondu chráněného historického jádra
vesnice. Nejstaršími objekty jsou dva pozdně středověké špýchary, ale nelze
vyloučit ani další budoucí zajímavá zjištění. Asi 40 % zástavby je možno
zařadit před rok 1827, obdobně 40 % do let 1828-1871, 15 % vzniklo v letech
1871-1820 a zbytek 5 % je novodobého původu. Většina stavebních zásahů z
oněch 5 % se koncentruje do posledních třiceti let. Sledovaly nutnou modernizaci
budov a nedošlo při nich v žádném případě k likvidaci památkové podstaty
příslušných objektů. Výjimkou je dům čp. 35, ležící naštěstí na okraji obce.
Zachovalost a autenticitu prostředí Holašovic přesvědčivě dokazuje téměř
90% podíl památkově hodnotných objektů zjištěných a vyhodnocených stavebně
historickým průzkumem.
Převážná většina usedlostí obce slouží k trvalému bydlení, pouze dvě jsou
využity k rekreaci. Bývalý hostinec slouží i nadále svému účelu, v obydlí
kováře je dnes umístěn obchod a v kovárně hasičská zbrojnice. V jednom
ze statků by měla být v souvislosti s perspektivou očekávaného nárůstu
turistického ruchu vybudována menší ubytovací a stravovací kapacita a informační
kancelář. Z hlediska památkové péče je tato struktura využití příznivá.
Záměrem není vytvořit a konzervovat vylidněný mrtvý areál v němž bude rekonstruováno
prostředí vesnice 19. věku. K tomu jsou určena speciální muzea v přírodě.
Cílem, k němuž směřuje snaha památkových institucí, orgánů státní správy
i místní samosprávy, jejichž spolupráce funguje na velmi dobré úrovni,
je zachování Holašovic jako normální živé vesnice s převahou trvale obydlených
usedlostí. Proto byly například stranou historického chráněného jádra vybrány
po pečlivém zvážení pozemky k nové výstavbě, aby mohla být zachována kontinuita
osídlení. Průběžně jsou také řešeny v součinnosti s občany žádosti o stavební
úpravy interiérů usedlostí, týkající se zejména zřizování a adaptací sociálních
zařízení, kuchyní a rozšiřování obytných prostor, které by splňovaly jejich
představy o moderním bydlení a zároveň byly ve shodě s požadavky památkářů.
Nezbytným předpokladem preventivní péče je pořádání setkání s občany Holašovic,
na nichž se jim dostává základních informací o jejich právech a povinnostech
vyplývajících z památkové legislativy, o možnostech získávání státních
dotací na údržbu a obnovu památek, o otázkách stavební činnosti na památkově
chráněném území apod. Samozřejmostí je bezplatně poskytovaná průběžná odborná
pomoc, poradenská činnost a konzultace při řešení nejrůznějších problémů.
Důkazem pozitivního vztahu občanů Holašovic ke své obci z poslední doby
je nejen kvalitnější a soustavnější péče o stavebně technický stav svých
usedlostí, ale také aktivní účast na mimořádně úspěšných a početně navštívených
Selských slavnostech v červenci tohoto roku, doprovázených bohatým
a kvalitním kulturním programem a velkým jarmarkem s řadou lidových a uměleckých
výrobců a prodejců na návsi. Nepochybně je to jedna z cest, jak smysluplně
využívat a popularizovat tuto ojedinělou lokalitu.
Smyslem ochrany Holašovic je zachování jejich památkových hodnot budoucím
generacím jako ukázku zaniklého života, řemeslných schopností a výtvarného
citu našich předků v rámci živého sídelního útvaru. Platné právní normy
vytvářejí dostatečné nástroje pro zajištění těchto úkolů.
nahoru
|
|
